Náklady ve fondech - jsou nenápadné, ale hladové

První poplatky, kterých si investor všimne, jsou poplatky vstupní. Vstupní poplatky samozřejmě snižují budoucí hodnotu investice a investor se jim snaží vyhnout. Logicky. Kdo by rád platil poplatky, že.
Výhodou vstupních poplatků je, že si jejich výši umíme dobře spočítat sami. Vstupní poplatky jsou dobře průhledné.
Problémem jsou vstupní poplatky pro krátkodobé investice. Čím kratší doba investice, tím výrazněji se poplatek podepisuje na snížení celkového výnosu. Příkladem mohou být třeba zajištěné fondy, které se v dnešní době často prodávají se vstupním poplatkem.
Pokud se například zajištěný fond prodává se vstupním poplatkem 2,5 % a zajištěný fond je na 5 let, pak vstupní poplatek snižuje celkový výnos fondu cca o 0,5 % p.a. Vstupní poplatek se musí během doby investice „rozpustit“.
Další problém by vznikl, kdybychom chtěli aktivně přebíhat mezi fondy a neustále platili nové a nové vstupní poplatky. To se bohudíky na trhu příliš neděje.
Pro klasické dlouhodobé investice na 10 nebo více let nebývá vstupní poplatek významný. Například pro investici do akciového fondu na 10 let se vstupním poplatkem 4 % klesá celkový výnos o 0,4 % p.a. Pokud by investice trvala 20 let, je snížení průměrného ročního výnosu jen přibližně 0,2 % p.a. Navíc pro investici na 10 nebo 20 let výnos fondu poplatek (snad) přepere.
Zvláštní kapitolou jsou poplatky předplácené, které se často využívají u pravidelných investic. Zde si platíme na počátku poplatky za to, že můžeme pravidelně investovat třeba 20 nebo 30 let. Místo placení vstupních poplatků z každé investice, poplatky předplácíme hned na počátku na celé dlouhé budoucí období. O nich si něco řekneme jindy.

Pro dlouhodobé investice jsou pravidelné poplatky daleko horší než poplatky jednorázové. Mezi dynamickými (akciovými) investicemi můžeme najít takové, kde jsou roční náklady do 0,5 % p.a. nebo takové, kde jsou náklady kolem 2 % p.a. nebo také takové, kde jsou náklady přes 3 % p.a.
Mezi levnější investice, kde se dostáváme s náklady do 0,5 % p.a. patří buď indexové fondy nebo ETF. Čím větší trh a čím větší ETF, tím snáze se nám hledají levnější produkty. Například pro americké akcie se dá lehce najít ETF s náklady pod 0,2 % p.a. Ale i na Evropu nebo Asii nebo emerging markets jsou produkty, které se hravě vejdou do 0,5 % p.a.
ETF mohou vyplácet dividendu nebo ji mohou reinvestovat. Je to stejné, jak to známe u fondů. Při vyplácení dividend bychom museli do výnosů započítat ještě daňové náklady. Těmto nákladům se můžeme vyhnout, když budeme volit ETF, která dividendu nevyplácí, ale reinvestují ji.
Mezi dynamické (akciové) investice s nákladem kolem 2 % p.a. patří fondy, které jsou obrovské a které na managerském poplatku svému správci přinesou veliké peníze, i když je poplatek nižší. Typickými zástupci těchto fondů jsou fondy od zahraničních správců, které se prodávají po celém světě nebo alespoň po celé Evropě. Není možné (nebo je přinejmenším obtížné) vytvořit levný fond, který bude vytvořen v ČR a bude nabízen pouze v ČR. Tento fond bude vždy malý a nebude moci být levný. S nákladem pod 2 % p.a. se dobře dostaneme u fondů, které investují na velkém trhu. Typicky do USA nebo Evropy, případně fondy světové. Fondy, které investují pouze na menším trhu, jako jsou třeba small caps nebo jednotlivé země z emerging markets, jsou dražší.
Mezi dynamické investice s náklady přes 3 % p.a. patří například fondy fondů. U nich nemůžeme sledovat pouze managerský poplatek. To není celý náklad, ale pouze malá část nákladů. Nestačí ani sledovat TER (Total Expense Ratio). Tento ukazatel zahrnuje i další náklady fondu jako jsou třeba náklady na depozitáře nebo náklady na audit. U fondu fondů je třeba sledovat tzv. syntetický TER, který zohledňuje jak náklady fondu samotného, tak i náklady fondů, které jsou uvnitř. Díky zdvojení některých poplatků se tak dostáváme nad hranici 3 % p.a.
Některé fondy mají výkonnostní odměnu a jejich poplatek za obhospodařování fondu se skládá ze dvou částí:

Výše poplatku může být například 1 % z majetku plus 15 % ze zisku nebo 1,5 % z majetku plus 20 % ze zisku nad inflaci a podobně. Zkuste si u podobné konstrukce poplatku odhadnout jeho výši při průměrném předpokládaném výnosu portfolia fondu při vámi odhadované výši inflace.

Rozdíl mezi konečnou očekávanou investicí je pro jednotlivé varianty nákladovosti markantní. Například pro 30letou investici je rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší více než dvojnásobný. Poplatky umí spolknout polovinu hodnoty investice. I rozdíl mezi středním a drahým řešení je velký – zhruba ¼ hodnoty investice. Na první pohled je rozdíl „jen“ 1 % p.a. Když ale toto 1 % působí po dlouhou dobu a výnosy se na sebe nabalují… Vzniká tento propastný rozdíl.
I při investici jen na 10 nebo 15 let je rozdíl u různých řešení zajímavý. Určitě je větší, než jsme viděli u vstupních poplatků.

Možná jste v článku nenašli vše, co byste potřebovali. Třeba si potřebujete porovnat nákladovost investice, která má nějaký vstupní poplatek, nějaké roční náklady a na konci je buď výstupní poplatek nebo daň ze zisku. Případně ještě chcete zohlednit efekt státního příspěvku, protože se jedná o DPS.

Možná se chcete na investice podívat ještě z jiného úhlu pohledu, protože náklady jsou jeden kamínek v mozaice a potřebujete ještě zohlednit riziko nebo likviditu. V tom případě potřebujete vědět více například o ETF. Jak je to s jejich likviditou nebo rizikem vůči OPF…